Uloupené mateřství


dokumentární film 58 min
termín dokončení: 9/2008
Zvuk a mix zvuku: Michal Janoušek
Námět, scénář, kamera, režie: Libuše Rudinská
Střih: Miloš Málek

Námět a popis projektu:

Snímek mapuje životy čtyř žen z Ostravy, které žádají odškodnění a omluvu pro nedobrovolnou sterilizaci po roce 1989.
image/jpeg
Elena Gorolová, Helena Balogová a Vlasta Holubová u Vrchního soudu v Olomouci

 Film je zevrubnou sondou do problematiky nezákonné sterilizace na Ostravsku. Příběhy konkrétních osob jsou prokládány a konfrontovány s názory odborné veřejnosti. Vedle ombudsmana JUDr. Otakara Motejla, lékaře-gynekologa a přednosty gynekologicko-porodnického oddělení v Městské nemocnici v Ostravě Fifejdách MUDr. Richarda Spousty, právníka JUDr. Michaely Kopalové, humanitárních pracovníků Gwendolyn Albert a Kumara Vishwanathana, kteří osvětlují problematiku sterilizace z hlediska medicíny, práva a lidství se k problému vyjadřují jednotlivé charaktery. 
 
Ve filmu je kladen důraz na dopad zákroku na osobní život aktérek a jejich partnerů. Dostáváme se jednotlivým ženám pod povrch běžného života a nahlížíme na problém z hlediska osobního, ženského, komunitního. Zjišťujeme, jak se která žena i její muž s problémem vyrovnali a jak se jejich život odvíjí nadále. Podařilo se získat pro film důvěru jednotlivých charakterů, kteří se před kamerou postupně otevřeli. Film se také posunuje do roviny sociální sondy a ukazuje způsob myšlení, jednání a celkový přístup k životu lidí uvnitř romské komunity. Sledují se čtyři charaktery a tři dokreslující kauzy.

Ústřední postavou dokumentu je Elena Gorolová (39 let), image/jpeg
která byla v 23 letech sterilizovaná při druhém porodu císařským řezem ve vítkovické nemocnici v roce 1991. Po letech přichází s manželem na místo a vzpomíná na celou událost. V jejím příběhu sledujeme kromě výpovědi o sterilizaci, její současný život, naději v podobě práce v neziskové organizaci, kde se snaží pomáhat podobně postiženým ženám a slouží jako jejich mediální mluvčí. Zde poznává radost ze společenského života a příležitosti cestovat po mítincích po celém světě. Navštěvuje seminář v budově OSN v New Yorku, ve Strassburgu a jinde. Vedle toho studuje střední pedagogickou školu. Její synové dospívají a ona má čas sama pro sebe.

 Ve stejném okamžiku vidíme, jak se potýká s pochybností o smyslu vlastního života, a jako jediná z aktérek si uvědomuje neutěšenost vlastní situace a přesto marnosti, která ji zachvacuje, jen velmi obtížně vzdoruje. Upadá do nemoci a beznaděje.
image/jpeg
S manželem Bohušem Gorolem

  
 Spolu s ní vidíme peripetii jejího manžela, vzešlého z dětského domova, a kdysi aktivního zaměstnance ostravsko-karvinských dolů, který se vyznává z toho jak mu sterilizace ženy ovlivnila život, jaký měla dopad na jejich vzájemný vztah, a zároveň se potýká s nikdy nekončícím problémem nezaměstnanosti a frustrace z nicnedělání. Sledujeme jak se mění jejich situace v průběhu jednoho roku. 
image/jpeg
V Parlamentu ČR s Kateřinou Jacques

Elena je spojovacím článkem jednotlivých příběhů, a to díky práci, kterou aktivně vykonává v neziskové organizaci. V její kapitole nahlédneme také pod pokličku činnosti subjektu.


 Gizela Zahradníková (33 let)
image/jpeg
s dcerou Michaelou

 Byla sterilizovaná ve 23 letech při druhém porodu císařským řezem. Z lékařské zprávy a na základě šetření ombudsmana, jasně vyplývá, že Gizela byla lékaři podvedena. Přesto se sama vůbec neúčastní soudních martyrií, veřejně nevystupuje a veškerou energii věnuje výhradně rodině.  
 Krátce po porodu, při kterém byla provedena sterilizace, se zjistilo, že dítě trpí nevyléčitelnou srdeční vadou a o osm dní později zemřelo. Zármutek a pocit beznaděje přivádí manželství Zahradníkových ke krachu. 
image/jpeg
Se synem Dominikem

image/jpeg
s mužem Romanem

Muž Roman se začal opíjet a o rodinu nejevil zájem. Gizela našla útěchu v pracovním kolektivu vlakového depa a s celou situací se poměrně rychle vyrovnala.

Po pěti letech gynekolog Gizele nabídl umělé oplodnění, a rozhodnutí, jejího manžela, prodat auto, aby mohl zaplatit veškeré výdaje za in vitro zákrok, vyústilo v narození zdravého syna Dominika. Gizela a stejně tak její manžel dokázali vzít život do svých rukou a zvítězit nad osudem, ale jejich aktivní gesto, jak později zjistíme, zůstalo ojedinělé v každodenním moři pasivního způsobu života. Gizela stejně jako její manžel se potýká s nezaměstnaností, která u manžela vyústí v těžkou depresi a Gizela, která se umí potěšit jen přítomností dětí, vkládá velkou naději v sázkové hry. Přesto její příběh vyznívá mimořádně pozitivně, neboť se s postupem času dokáže vzepřít a překonat i tuto nepřízeň situace.


Helena Balogová ( 45 let) 
image/jpeg
Helena Balogová

image/jpeg
Milan Balog

Byla sterilizovaná při pátém porodu, kdy porodila první dítě svému druhému, o 11 let mladšímu manželovi. Vyznává se toho jak se její manželství zhroutilo, a přestože se manžel po několika měsících vrátil, ve slabých chvílích jí dosud vyčítá neplodnost. Sama Helena je se situací vyrovnaná a realizuje se ve výchově vnoučat. Manžel před kamerou utíká, resp. Helena ho před kamerami skrývá, ale on se dostává do konfrontace a k celé situaci se vyjadřuje. 
 

Jiřina Dzurková (41 let) 
image/jpeg

 Žije ze všech hrdinek v nejhorších sociálních podmínkách. Sama byla sterilizovaná v roce 2001 při indikaci mimoděložního těhotenství. S manželem mají osmnáctiletou dceru a šestiletého syna. Se sterilizací se velmi špatně vyrovnává. Její splín, je vedle ztráty plodnosti, způsobem špatnou životní situací a bezradností, která jí nedovoluje kompetentní přístup k životu. S manželem dostanou nápad osvojit si tři manželovy vnučky ( od dcery z prvního manželství), které žijí v dětském domově. Sledujeme jak se tato myšlenka slučuje s realitou jejich života, a jak se v průběhu jednoho roku mění jejich záměr a kam směřuje nasazení. 
image/jpeg
S manželem Jiřím Dzurkem

Jiřina stejně jako všechny ženy opakuje nekonečný refrén o nezaměstnanosti a beznaději a vedle ní kontrastuje příběh osobnosti manžela, který sehrává v celé kauze zajímavou roli. Sledujeme příběh příležitostně zaměstnaného sběrače šrotu a takřka bezohledného drsňáka s věčným pivem, ze kterého se v nečekané situaci vyloupne soucitný chlap, díky čemuž k němu najdeme špetku sympatie. Ukazujeme jeho životní postoj a glosy, které nám umožní více nahlédnout do mentality a myšlení romské komunity. 
image/jpeg
Jiří Dzurko

Vedle osobních příběhů žen sledujeme jejich aktivity v parlamentu ČR, v Chánově, na demonstraci za odstoupení Jiřího Čunka,v Ostravě na veřejné demonstraci apod.

Dokreslující charaktery:
image/jpeg
Helena Ferenčíková (26 let)

Byla sterilizovaná v 19 letech při druhém porodu císařským řezem v roce 2001 a je jednou ze tří žen, jejichž případ je v soudním řízení. Kromě omluvy od nemocnice ve Vítkovicích, která ji poškodila, bojuje také o finančné odškodné, které jí bylo už 2x v soudním řízení odmítnuto. Chtěla bz mít ještě dítě,ale na zákrok in vitro jí nestačí prostředky.
Její bližší soukromí je nám skryto, příběh odkrývá ředitel nevládní organizace Kumar Vishwanathan, my ale jsme svědky soudního řízení a jejího výsledku.


Marcela Miková (42 let) 
image/jpeg
Marcela Miková
image/jpeg
Julius Mika a Simonka
   
 Byla sterilizovaná při svém čtvrtém porodu na vlastní žádost. Šlo jí o život a po konzultaci s lékaři a manželem zákrok podstoupila. Nijak své rozhodnutí nezpochybňuje a nestaví ho do jiného světla, s manželem nemají kvůli tomu konflikty, i když se oba doznávají z lítosti nad provedeným zákrokem, kterému přičítají zhoršení kvality intimního života. Před rokem si po vzájemné dohodě osvojili roční Simonku, dceru svého příbuzného, který ji odložil do dětského domova.

 Iveta Holubová-Červeňáková (31let)
image/jpeg
s Kumarem Vishwanathanem

Byla sterilizovaná při druhém porodu císařským řezem v nemocnici na Fifejdách ve svých 21 letech. Od té doby se čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění. Dne 12. října 2007 se stal průlom v celé problematice soudního řešení sterilizací, které se táhnou od roku 2003, neboť Iveta Holubová, jako první v historii vysoudila kromě omluvy od nemocnice také finanční odškodné v hodnotě 500 tisíc korun, a stala se tak precedentem pro další vývoj ostatních kauz, které pravděpodobně čeká mimosoudní vyrovnání.